Ad Dobytí Nového Hrádku u Kunratic » út 2. února » ZuVla

Ahoj všichni, v sobotu jsme se sešli v Kunraticích a hned jsme si to zamířili k Bezuchům. Tady jsme v roce 2008 končili vycházku s historicky nejdelším názvem „Od zámku ku zámku putujem, ani hradem neopovrhujem, musíme ještě do Krče, než nazujem si papuče“. Tehdy nám na Palubě pan Pivovarský osvětloval symboliku svých fresek. Rozcapeného Náměstka na pláži Šeberáku bychom bez něj těžko našli, zatímco Klému se srpem v hlavě jsme hravě odhalili i bez něj. Teď vše pod zámkem, a tak se musíme spokojit s výmalbou i panem Pivovarským jen v albu. Hospodářské budovy kunratického zámku byly opravené už tehdy – zaplatila to transylvánská vesnice Van Helsinga postavená zde na nádvoří. Zato zámek vypadá pořád stejně. Národní muzeum už blanokřídlé i pětiletou blechu odstěhovalo do Horních Počernic, ale zámek stále drží jako rukojmí. Prošli jsme zámeckým parkem a bažantnicí k Šeberáku. Na nudistický pláži se nikdo nepovaloval, zato nás vítala hospoda. Otevřená! Výčepní nás posadil do salonku, následovala polévka, pivo, čisté, vyhřáté záchody – už téměř zapomenuté blaho. Pak už jsme sešli ke Kunratickému potoku a šli s výjimkou jedné horské prémie podle něj pořád z kopce dolů.

Ještě ráno při budíčku to vypadalo, že v takovém počasí je těžké dobývat ženu, natož hrad. Ale od výstupu z autobusu nepadla ani vločka, natož kapka. A tak jsme po 600 letech Nový Hrádek hravě dobyli. Pražané si tenkrát odnesli domů něco ke čtení, my jsme naopak nahoru dovlekli bublinky. Ale střelba musela počkat, Nadina bábovka byla větší lákadlo. Král Václav IV. nedlel ani na hradě, ani v hospodě, i ta byla neprodyšně zavřená. Zato Na tý louce zelený měli otevřené okénko a mohli jsme posedět na zahrádce, pokud jsme Muflona maskovali párkem v rohlíku. Prošli jsme okolo Labutě s labutí a zamířili k Luďkovu pracovišti. Tady jsme v roce 2010 oslavili v oranžovém mohutně jeho Šestnáct ledvin. Teď je špeluňka Harmonie přestavěná betonovou lobby na Eurovii. Tady jsme si bouchnout museli, ať bývalí kolegové (zá)vidí. Prošli jsme ke startovacímu zámku (to je ta Krč) z roku 2008. K Chateau Havel přistavěli pro prostý lid Unimo buňku drive-in s točeným. U krčského nádraží jsme vzpomněli, jak jsme tu Jiřku načapali, když překládala tajně kontraband. Opuštěnou cyklostezkou okolo opuštěných sportovišť k fotbalové hospůdce ABC. Nezklamala – pivo, horké nápoje všeho druhu a mohli jsme si i sednout. To se nám u Prostřeného stolu nepodařilo, na vysokou židli se vydrápala jen Soňa. Stopař hlásí přesně 14 kiláků, je konec. Kunratický potok vplul do Vltavy a my jsme podchody vpluli do přistavené Sedmnáctky.

Bonne année 2021 aka PF 2021 » čt 4. února » HeKe

Sice s prodlením, ale od srdce.
Bonne année 2021: que ce message vous trouve tous en bonne santé ou que vous soyez!
Šťastný nový rok 2021: nechť vás tato zprava najde všechny zdravé ať jste kdekoli!

Sobotní výlet přesunut na neděli » čt 4. ůnora » ZuVla

Ahoj všichni, dnes jsme se na promítání u Stáni filmu Chlast (úžasný film - v dnešní šílené době je 0,5 promile potřeba trvale) dohodli, že předpověď na sobotu je tak blbá, že výlet přesuneme na neděli. V sobotu déšť, v neděli sněhová vánice - to k cestě na severozápad docela sekne. Takže sraz v 10:30 na stanici metra Ládví zůstavá, jen bude v neděli. Prosím všechny pravidelné účastníky, aby mi dali vědět, že o změně vědí, jinak budu obvolávat - pokud tedy na ně mám telefon.

Sobotní výlet přesunut na neděli » pá 5. ůnora » ZdVě

Vypadá to, že jste toho vypili mnohem víc, protože v neděli bude víc deště a větší mráz čili ledovka jak vyšitá (viz meteogram) a až přijde ta vánice, tak to už budeme doma.

Sobotní výlet přesunut na neděli » pá 5. ůnora » AlKo

V sobotu bude už celý den pršet, v neděli trochu sněžit kolem desáté a pak až odpoledne. Rozhodne je lepší chodit když sněží, než když leje. Yr.no » se mi zdá mnohem spolehlivější. Aspoň tedy poslední tři víkendy to vycházeli přesně prakt i na hodiny.

Sobotní výlet přesunut na neděli » pá 5. ůnora » AlHo

Tak co tedy platí? Sobota nebo neděle?

Norrisova bouda – sněhové zpravodajství » po 8. února » MiMa

Sněhu dost!

Fotky z vycházky kolem blázince » po 8. února » KaKu

Ahoj účastníci, Pokud vám připadá album poněkud chaotické, je to tím, že do něj přidala řadu fotek JaVor. Možná bychom mohli nechat jako experiment. Kdo chce, může přidat další fotky, třeba Soňa fotila pilně, hlavně skupinové záběry!

Fotky z vycházky kolem blázince » po 8. února » JaVor

Ahoj Karle i ostatní fotografové, je třeba srovnat čas ve fotoaparátu na aktuální hodnotu a občas zkontrolovat, zda se neodchýlí, tohle pouze v případě, že je v přístroji nastaveno ruční zadávání času. Pak budou fotky dobře srovnané.

Anebo je možné zadat řazení alba podle názvu, to pak budou za sebou jakoby 2-3 alba podle autorů, že, protože každý má jiný název a jiné číslování fotek. Řadit album lze i ručně, ale to je vopruz a když si fotky stáhnete do svého stroje, stejně se u vás zase seřadí chaoticky. Včera jsem vás všechny moc ráda viděla a slyšela, balzám na duši to byl, škoda, že mě dost rozbolela pata, odpojila jsem se tedy u Knorů, díky za krásný den.

Ad Cesta na severozápad » út 9. února » ZuVla

Ahoj všichni, nejtěžší bylo rozhodnout, zda vyrazit na Cestu na severozápad v sobotu či v neděli, a pak celou sobotu trnout, jestli nebude v neděli ještě hůř. Naštěstí nebylo. Přes noc napadl sníh, a tak jediný zádrhel byl s nedělním zavřeným okénkem pivovaru Cobolis. Prošli jsme liduprázdným sídlištěm Ďáblice až ke Kobyliské střelnici. Jména zastřelených milosrdně zakryl sníh. Úpatím Ládví jsme se prokličkovali do lomu. Tady jsme už byli! V prosinci 2014 sem Pavel s Boženkou dovlekli tři krabice chlebíčků a oslavili jsme tu nejen jeho narozeniny, ale my jsme mu i lehce falešně zapěli: „že v útulném doupátku v Ďáblicích závazný slib jí dám, já hrůzu mám. Čas vánoční má zrádná úskalí, kéž dál je má známá jen známá má" . Tentokrát nám byla naservírována bábovka s šampusem – a nebylo to taky špatný. Stonehenge, který tu měl být osazen z betonových svodidel, existuje zřejmě jen na papíře deníku Metro. Vymanili jsme se z lesa a s dalekými výhledy před sebou a lyžaři v zádech došli do Dolních Chaber. Tentokrát jsme nezamířili k menhiru, ale ke kovovému stromu a hlavně otevřenému okénku. Po týdnu opět Muflon. Pak něco umění a pokračujeme v drsné cestě na sever. Velký bratr nám očistil uliční ceduli ve výši očí obra Koloděje, abychom mohli vzdát čest českým hokejistům. Vyšplhali jsme se na kostelní pahorek. Severní vítr je krutý, ledové šampaňské v něm snad zamrzlo? . Ale dobrá věc se podařila, a tak poté jsme okolo svatyně mohli zamířit do Knorova statku. Mají příhodnou horkou nabídku – polévku, kávu, čaj rum bum a k tomu nádavkem teplomet.

Stanice busu na návsi znamenala jisté početní ztráty, ale my jdeme dál. Okolo Drahanského mlýna do údolí lemovaného favelou chat. A když jsme se vydrápali z údolí na čimické pláně, nemohli jsme dopočítat mravenečků, kteří sjížděli kopce ze všech světových stran. My jsme ale měli jiný úkol, po obkroužení bohnické léčebny proniknout dovnitř. Leč zadní vchod, kterým jsme v roce 2006 vyšli při vycházce „Pojď, ukážu ti cestu z ústavu“, byl neprodyšně uzavřen, a tak Náměstkův úd nespatřen. Stejně tak zarýglován zvířecí hřbitov i hřbitov bláznů, kam ukládali do hromadného hrobu filmového Amadea. Naštěstí vyhlídka na údolí Vltavy je na svém místě, a tak poslední šampáňa našla svá uplatnění. Z nejužší pražské uličky se vydal do Anglie válečný letec, my jsme zamířili do cíle - na bohnickou náves ke statku Vraných. Tady jsme v roce 2003 zakončili druhou usedlostní vycházku “Mezi ploty“ a v roce 2016 začali vycházku „Pražské výletní restaurace“. Tak to se musíme zase vyfotit. Hrstka statečných poté okupovala okénko hospody U kaštánku. Nebyla to marná zastávka. Nad Můrou se totiž skvěla číslovka jeho předvčerejších narozenin (to menší číslo).

Ještě jednou sobotní výlet » út 9. února » ZuVla

Ahoj všichni, náš lazebník břevnovský je čerstvě po covidu, a tak je to s ním bezpečné. Včera nás všechny na večírku ostříhal. A tak se nemůžu divit, že dneska dopoledne dělám samé chybné úkony.

Chotkovou ulicí teď asi měsíc žádné tramvaje nejezdí, takže ani tram 22. Na Bílou horu se tedy dostanete jen z Hradčanské pravidelnou linkou č 25 nebo mimořádnou tramvají č. 35, která tu začíná.

Norrisova bouda – otepluje se » čt 11. února » MiMa

Vážení je to na dobré cestě. Otepluje se. Dnes ráno bylo na teploměru u Norrisovy boudy -14° C. Den před tím bylo -16° C. No ale přes den je pohoda to se teploměr pohybuje mezi – 11 C a - 12 C. Věře jsem musel koupit elektricky vyhřívané rukavice, protože stávkovala a odmítala jezdit na výlety. Tak uvidíme.

Lyžování v oboře Hvězda » pá 12. února » JiVl

Ahoj, ve Hvězdě stále ideální podmínky pro běžky.

Lyžování v oboře Hvězda » pá 12. února » LuLe

Docela dobré podmínky jsou nejen ve Hvězdě. Na pláních mezi Nebušicemi, Přední Kopaninou, Statenicemi, Horoměřicemi a Lysolaji je projeta řada stop. Některé, zejména mezi Kopaninou a Statenicemi, i docela kvalitní. Dnes jsme tam odpoledne s Jarmilou absolvovali cca 15 km okruh a dal by se najít i delší.

Lyžování v oboře Hvězda » pá 12. února » AlPo

Ahoj, dobrá stopa je taky na cyklostezce z Řep/klášter směrem na Hostivice resp. Hostivici a dál...

Lyžování v oboře Hvězda » so 13. února » JiDu

A taky po cyklostezce z Hradce do Vysoké. :-)

Lyžování v oboře Hvězda » so 13. února » MiMa

Povahy, jsem rád, že pilně trénujete a přijedete vaše zkušenosti snadno nabyté, vyzkoušet do hor. Kolem Norrisovy boudy jsou vysoustružené stopy a všechny cesty vedou z kopce dolů, takže se člověk ani moc nezapotí. A vedou kolem okének otevřených. Výjimka je Čarda v Josefáči. Viz příloha. Jó hory, to je pohoda.

Lyžování v oboře Hvězda » so 13. února » JiJi

Hvězda dobrý - ale Ládví je stejně vysoko a přitom přírodní les... Řada cest a nyní běžka-stop, kolem lesa a několik velmi různých uvnitř lesa, po rovině i velmi mírné kopečky. Paráda. Metro Kobylisy - lyže z konečné tramvaje17, k hvězdárně Ďáblice a zpět. Tento týden 4×.

Hora Říp není naše » čt 11. února » ZdHá

Nahlédnutím do katastru nemovitostí se každý může přesvědčit, že toto není falešná informace. Ale ta skutečně pravdivá informace o Řípu není veřejnosti sdělována: Národní kulturní památka hora Říp (katastrální území Mnetěš 697397) byla v rámci restitucí vydána Lobkowiczům. Jejím restituentem byl Martin Lobkowicz U Malvazinky 151/26, 150 00 Praha-Smíchov... Nyní vlastní horu Říp (včetně parcely, na níž stojí rotunda sv. Jiří): Lobkowicz Margaret Brooks, 280 Dedham Street, 02030 Dover, Massachusetts, Spojené státy americké. Vítejte ve svobodné, demokratické, kapitalistické České republice, v níž nám (kromě dluhů) již nic nepatří. Zdraví Vás Zdeněk z venkova, přeživší coviďák!

Hora Říp není naše » so 13. února » VáUr

Hola! Nedivím se. Prezident V.Havel v nástupnickém projevu prohlásil, že každý metr této země by měl někomu patřit (parafráze). A je to tady! Tak to chápu já.

Hora Říp není naše » so 13. února » LeJa

Hola, to není zas takový neštěstí, když se o to kníže bude dobře starat a nechá to přístupné veřejnosti. Plakejme nad Divokým Východem v 90. létech. Tak to chápu já.

Hora Říp není naše » so 13. února » JaBar

Klasik říká: O všem je třeba pochybovat.

Hora Říp není naše » so 13. února » MiMa

No, že by se ten corona virus dostal Zdeňkovi z venkova až do PC…

Hora Říp není naše » so 13. února » IvVáv

Ahoj z Ústí (cca 55 km od Řípu, nebo spíše od obce Mnetěš – to je krásný jméno, že jo), doporučuji stránky této krásné vesničky, chatu pod Řípem mají nyní v nájmu borci, co měli úspěch i na chatě na vrcholu Milešovky. Jsou fajn. A jenom nakonec, i kdyby to tak bylo, tak lepší Lobkowicz na Řípu, než kancléř Mynář v Lánech, že. Přeji hezký den a na ten Říp jděte. Ahoj z dělnického hnědouhelného elektrárenského severu (tedy nyní už ne KSČM, ale ANO 2011 + ODS v opoziční smlouvě – to jsou paradoxy). Ivan

Hora Říp není naše » so 13. února » RoTa

A já blb si myslel, že Říp dostal v restituci František Ringo Čech :-)

Hora Říp není naše » ne 14. února » ZuVla

Ba, ba. Důvěřuj, ale prověřuj. Všimněte si té cifry v katastru nemovitostí, který poslal Yarda. Celých 83 m2 (pro nematematiky cca 9 x 9 metrů) pod kostelem sv. Jiří skutečně patří církvi, celý zbytek Řípu i pozemky hluboko pod ním, kde je nějaký strom, patří Lobkowicz Margaret Brooks.

Mrzne! Bruslení v Hostivaři 17. 2. 2020 od 14 hodin » ne 14. února » MiMa

Povahy, nedávno, před mnoha lety jsme se scházeli na Hostivařské přehradě a naši mladí tam šmajdali na bruslích a my taky a lehce si při tom opékali špekáčky a popíjeli pivko a vínko? Foto od Zuzky z uvedené akce (vlevo květen 1984, vpravo zima 1987).

Rekonstrukce této akce bude zahájena na Hostivařské přehradě 17.2.2020 ve 14hodin. Jelikož jsem dnes přijel z chalupy, zítra vyberu s Hardym přesné místo, kde se sejdeme a budeme si užívat a následně Vás budu informovat.
Brusle nejsou podmínkou. Bude oheň, přineste si buřta, a něco k pití a případně i děti a vnoučata, které budou asi přibližně stejně staré jako byli ti naši pacholci tenkrát. Dejte mi prosím zprávu, jestli někdo přijde… Ještě doplňuji informaci o počasí na středu. Počasí bude.

Ad Dobytí kóty Hliník » po 15. února » ZuVla

Ahoj všichni, když už jsme se sešli na Bílé hoře, tak jsme si ji prosvištěli ze všech stran - klášter P. Marie Vítězně, postavený na počest slavného vítězství císařských vojsk na Bílé hoře i Kříž smíření, který nám sem nainstalovali Němci v den 400. výročí bitvy. Luděk přesunul kostel v Mostě a pak už pro něj byla hračka posunout Poutní kapli, aby nepřekážela lázeňským hostům mířícím za becherovkou. Na prosluněné Bílé hoře je zatím ještě vše v pořádku - tady se ještě uctívá prohra. Místo skromného pomníku tu mohl stát monumentální památník, jen kdyby naši slavní dostali příležitost. Když jsme tu byli naposledy - 17. listopadu ve skromnějším složení (jeden dědek, sedm bab), tak bylo na pláni vysázeno 400 bílých růží na památku padlých. Ale pieta nepieta, stejně jsme si bouchli. Minuli jsme motolskou skládku, po které jsme klouzali před měsícem, a došli k rozhledně nad Řepy. Tenhle svět není pro starý, nahoru se vyšplhala jen hadí žena. My ostatní jsme se věnovali obvyklé konzumaci, která zase není určena dětem. Lesoparkem na Plzeňskou. Když může Můra zvát čtyřkové ženy na hřbitov, ať vidí, co je čeká, tak já můžu taky. V Motole jsme vystoupali k památníku obětem komunismu. Dohledali jsme i hrob Stelly Zázvorkové, jejíž synovec si nepamatuje letopočty, a hrob Věry Galatíkové-Frejové, kterou pohřbili do filmového hrobu primáře Sovy.

Hřbitovu zapomněli postavit zadní zeď, a tak jsme mohli vzápětí začít šplhat na Kalvárii – tu na druhé straně silnice než minule. Přes vojenské okopy, nad motolským pivovarem, divočinou, podchodem rovnou na golfové hřiště. Golf klub na konci prosince ještě otevřený - teď v rekonstrukci. V šerém dávnověku tu místo odpalování míčků bojovali spolužáci a týden co týden dobývali kótu Hliník. Neúspěšně - stejně jako budoucí stezkoví inženýři. Až teď svitla naděje, máme totiž mobily s mapy.cz. A tak po desetiletích kóta 305 zdolána. Doktoři odpálili slavnostní salvy na počest českých inženýrů. Dobytí čínského pavilónku se nakonec ukázalo jako daleko větší adrenalin, všechny svahy na Cibulce důkladně uklouzala PZtka. I výstup na nejstarší rozhlednu v Praze připomínal skluzavku, a tak jsme si vrcholové šampaňské bouchli raději v bezpečí až po sestupu. Úřednickou kolonií Cibulka jsme došli k Tenisu. Zřejmě nabídka bylinných čajů odradila část účastníků, že odešli zhrzeně zachlastat domů My zbylí jsme se spokojili s americkým pivem - zabaleným do papírového sáčku a lihuprostými svařáky a griotkami. A tak když jsme opouštěli kurty, měli jsme dobrou náladu. Ještě nás totiž čeká druhý nejslavnější balkón v Čechách, hned po tom Staroměstském. Ano, odsud Kodet procítěně řval: „Proletáři všech zemí, vyližte si prdel!“ Je to už 22 let a nic se nezměnilo. Pak už jen okolo nejmenší automatizované pobočky MKP rychle vzhůru dolů na tram, neboť nás pozval řezník. Točené pivo a teplá večeře po vojenské přípravě vysloveně bodly.

Mrzne! Bruslení v Hostivaři 17. 2. 2020 od 14 hodin » út 16. února » MiMa

TAK, jsem dnes provedl s Hardym kontrolu tloušťky ledu na přehradě a tloušťka je a Hardy vybral místo, krásné místo a je tam dřevo a přinesu pruty na opékání buřtů a rozdělám oheň a to uvidíte už z dálky a zatím se přihlásili Vlaši 2×, Ivan Pažout 3 až 5×, Ivče 2×, Věra a já a Hardy, no je nás hafo a někdo určitě přijde bez přihlášení, třeba Lehni, nebo Kapr s kytarou a taky jsme zkontrolovali okénko v hospodě na Šancích 10 minut a kluziště je prostorné tam se všichni vejdeme i bez bruslí. Tož se na Vás těším povahy.

Nemrzne! Bruslení v Hostivaři 17. 2. 2020 od 14 hodin » st 17. února » MiMa

Kde jste? Oheň hoří!

Nemrzne! Bruslení v Hostivaři , už je to za námi » st 17. února » MiMa

Povahy, to byla povedená taškařice, voda z nočního deště na ledě hostivařské přehrady utvořila obrovské kaluže a uzavřela nám přístup na plánované místo srazu a tak zakládám oheň na opačném břehu přehrady a nejdříve jsme zde sami s Vlachy a Jirka má mokré boty a že už půjde domů a pak přišlo naše první dítě Mirek a pak Vráťa a Ledvinci a hned bylo veseleji a oheň hoří a sálá teplo a špekáčky se krásně obarvují do zlatova a díky pečlivě připravené mapě srazu lidi přicházejí jinam, než stojíme a tomu se všichni u ohně smějeme a ani nevíme proč a každý konzumuje co si přinesl a ještě něco navíc a přichází Zdeněk a zdrží se letmo a frčí dál a Ivče s Mirkem to vzali přes hospodu Šance a jen tak, tak doklouzali bez zranění dolů a nejpočetnější výprava Pažoutů v počtu 5ti s vnoučaty krásně spojenými s přírodou bahnem a vodou no radost pohledět, úplně v pohodě, ale na Ivana přichází nezvykle brzy, ještě před Soňou a Hpap, která to vzala zkratkou přes hráz a Hanka hned nabízí domácí slivovici a Soňa je už v pověstném záklonu a špunt už letí a skleničky přichystané zachycují lahodný mok a brusle má Jarka a Věra a já a možná ještě někdo, ale stejně to nikdo nenasadil protože na ledu byla voda a ve finále Hardy spadl do díry vysekané v ledu a dobře, že jsme tam nespadli my, protože my už bychom asi nevylezli tak jako Hardy a kterému to ani nevadí, no a nám už taky ne a ve finále přišla Monča s Anežkou a Zdendou a pak už to definitivně rozpouštíme, protože, buřty už jsou upečený a snědený a piva vypitá a děti totálně mokrý a Hardy taky a my taky a oheň dohořívá a byla to prima akce.

Nemrzne! Bruslení v Hostivaři , už je to za námi » st 17. února » SoVa

Ahoj Věro, ahoj Michale, díky za parádní odpoledne! Posílám pár fotek, bylo tam bezvadně:-)

Radio - klikni na zelenou tečku na mapě... » po 22. února » LeJa

Klikni na zelenou tečku na mapě a bude ti hrát rádio v dané lokalitě » Je to úžasné, fantastické - ale i hrozně globální. Skoro na celém světě (?!) hrají anglické písně - melodie !!! Asi hodinu jsem "jezdil po světě", rádií lze v tom místě (zaměření konkrétního místa) naladit i několik. Nahoře vpravo se vždy objeví adresa toho rádia, klikneš na tu adresu a jsi na stránce webové toho rádia. Někde si můžeš pustit i jiné písničky (melodie), někde jsou stránky bohatší i fotkami i videi...někde je to i o lidech... Brouzdal jsem v Argentině, Brazílii, Jamajce, Kubě, Guyaně...USA, Kanadě, Kamčatce , Korei, Rusku...,i na Sibiři i v Moskvě - pochopitelně i v Praze, Německu, Francii, Španělsku...v Neapoli...úžasné. U toho by se dalo sedět celý den. Písniček (melodií) v bezva kvalitě "neurekom" !!! Je to zajímavé i po zeměpisné stránce, kde na koho narazíš. Ono v této verzi to nemá vyznačené hranice států, což je po jedné stránce škoda, ale zase po jiné je to o to zajímavější, nutí tě to přemýšlet, kde co asi je. Mnohdy jsi překvapen, že ONO to město leží právě tam a patří k té a té zemi...

Ad Z Braníka do Prokopáku » po 22. února » ZuVla

Ahoj všichni, vycházkáři mně iniciativně navrhovali názvy vycházky - Slunce bláto maliny, Škola smyku, ale já zůstanu u nenápaditého „Z Braníka do Prokopáku“. I když v Braníku jsme se zdrželi jen nezbytně nutnou dobu. Jak jsme se navzájem všichni přivítali, hned jsme zamířili na most. Zatímco v roce 2012 při „Velice inteligentní vycházce, a sice bez převýšení“, bylo skupinové foto na mostu Inteligence vrcholové, dnes jsme se fotili na samém dně. V Malé Chuchli jsme spatřili vilu Mariu, kde si na letním bytě manželka básnického barda Vrchlického pořídila dvě kukačky. Ale hned poté jsme začali stoupat. Bohužel ne sami. V ZOO koutku v malé Chuchli se sešli snad všichni milovníci opeřenců. Naštěstí v okýnku U Standy jsou na návaly zvyklí, obslouženi jsme byli v cukuletu. Asfalt láká, ale my se raději ve čtrnácti dvojicích vnoříme do lesa. Vynořili jsme se až u kostela na hraně. Ano, to je to správné místo oslavit lednovou vílu Amálku růžovým šampaňským. Podle mapy.cz jsme sešli na další výhled , kde jsme ještě nikdy nebyli. Ale i tady nás album vycházky Na hraně III (2010) usvědčilo z omylu. Další výhled - tentokrát na Velkou Chuchli, ty šampaňský v akci nás snad zničí.

Na asfaltu ve Velké Chuchli si některé začaly čistit boty. Sice nesmím ani naznačovat, ale není to předčasné? Pacoldova vápenka a reklama na výbušniny nás ukolébaly, ale modrá turistická značka via Slivenec nám díky blátu připomněla staré známé: Kupředu levá, zpátky kroky dva. Tak jsem na výhledu na pražské paneláky musela bouchnout odpustek a Ivče, která si vedla pečlivou evidenci, poté vystřelila jubilejní čtrnácté. Kdo by řekl, že se ve Slivenci, kde jsou teď příznačné ulice jako Diamantová, točilo v ´68 zanedbané pohraničí v Utrpení mladého Boháčka? Na další cestu jsme se posilnili u samoobslužného okénka a přehoupli přes obzor do Holyně. U Knotků se teď tváří jako pizzerie, ale zahrádka je stejně útulná. Krátké spočinutí, malé pivo. Přes prosluněné pláně do Dalejského údolí. Zlaté samotné bláto, tady přikrylo led a teprve teď začalo pořádný maso. Doklouzali jsme do lomu Opatřilka k Bojovníkům. Jeden padlý vypadal jako servírovací stůl, a tak není divu, že Čtyřková Jana nedodržela štábní kulturu a bouchla patnáctý. A je tu cíl - pivovar Prokopák. Láká nás Kluk, Pantáta a další příbuzenstvo, ale většina si vzpomněla (opožděně) na suchý únor. ZBylo nás pět. Je tu hezky. Ale už je čas jít domů, svítí měsíc nad Prokopákem.

Záhada » čt 25 února » ZuVla

Ahoj, včera na mě vyskočila na idnesu statistika z Německa za úterý. Nových případů 8 007, úmrtí 422. My jsme měli 23. února 15 815 případů a podle grafu též na idnes.cz cca 140 zemřelých. Prostou trojčlenkou mi vychází, že Němcům umře každý 19. koviďák a nám Čechům 112. Podle mne jsou tři možnosti. Buď my neevidujeme všechny zemřelé, což se mi nezdá. Každá oběť autonehody nebo sebevražda, pokud je pozitivní, tak se do statistik zemřelých s covidem zahrnuje. Nebo my Untermenschové jsme skoro 6x odolnější než Němci. Anebo my z „neznámých důvodů“ jinak bereme počty nových případů. Protože kdybychom připustili, že nepodvádíme s mrtvými i to, že jsme s Němci stejná rasa, tak by mělo být nakažených u nás za úterý 2130 případů. Nebo mi to nějaký doktor či statistik vysvětlí, kde soudruzi či já jsme udělali chybu?

Záhada » pá 26. února » ZdeVě

Ahoj, zatím nikdo neodpověl, tak to zkusím já. Vysvětlení je prosté: ta dvě čísla spolu téměř vůbec nesouvisí. Mezi oběma hodnotami je totiž časový posun. Lidé, kteří včera zemřeli, se jako pozitivní objevili před několika týdny, přičemž tento posun není konstantní a ani křivky nejsou lineární. A zatímco Němci jsou zhruba řečeno ve fází pomalého poklesu, my jsme ve fázi prudkého vzestupu. A to nemluvím o tom, že zveřejňovaná čísla jsou neúplná a má smysl porovnávat jen čísla asi týden stará. Takže není pochyb, že ty Němce nejen doženeme, ale předeženeme.

Bohužel lineární myšlení (pokud vůbec nějaké) je vlastní většině našich novinářů, politiků a čtenářů nesmyslných titulků, takže normální člověk se v tom neorientuje a vzniká bezbřehý prostor pro konspirace. Vím pouze o jediném novináři, který se tomu systematicky věnuje a je schopný to vysvětlit, ale píše pro bezvýznamné medium a ještě jsou jeho články uzamčené.

Záhada » pá 26. února » JaVor

Ahoj, tím novinářem je bezpochyby Petr Koubský z Deníku N. I ty kousky článků stojí za přečtení.

Záhada » ne 28. února » ZdeVě

Ahoj, nechtěl jsem zabřednout do analýzy jednotlivých dat, ostatně to nemá smysl, protože ty denní údaje skáčou jak koza na ledě. Proto se používá klouzavý průměr minimálně za 7 dní.

Údaje o úmrtí se mění až o desítky procent a stabilizují se asi tak po týdnu (viz přílohy). Časový posun mezi indikací a úmrtím je ponejvíce 2-3 týdny, ostatně po 20 dnech je člověk obvykle buď už negativní nebo neexistuje.

Při poměru mezi pozitivitou a testy, který se blíží ke 40%, se dá těžko mluvit o nadhodnocení, skutečně pozitivních bude spíš víc než 2x tolik. Takže tam opravdu o pár drobných nejde.

Pokud jde o trendy, tak v Německu stoupání začalo teprve před několika dny, ještě ve čtvrtek bylo reprodukční číslo 0,98, čili pokles. Ale myslím, že z přiložených grafů je jasný ten posun: v době kdy to u nás začalo stoupat, byl v Německu ještě dlouho pokles.

V dlouhodobém průměru je patrný rozdíl ve smrtnosti u nás (1,6%) a Německu (2,9%). Takže z toho se trojčlenka opravdu udělat nedá. Maximálně se dá odhadnout, že za pár týdnů stoupne u nás počet úmrtí na cca 250. Co bude potom už je spíš meteorologická předpověď.