Liberec / Reichenberg - dodatky » ne 4. 11. » ZdeVě

Zapomněl jsem minule dodat dvě kulturní přílohy:
Liberec a Jan Neruda 1865 - texty dole
Liberec a Johnny Hollyday 1966 - odkaz na video »

Orszag za dvermi » ne 4. 11. » PeKo

Ahoj, poslední stav maďarských prodejen v Praze, mírně novelizovaný. Lze tam koupit všechno, co v Maďarsku, kromě czeresnyepapriky a alkoholu (v Tržnici tedy určitě ne). Ale Bikavér, Tokaj je všude jinde...
Provozovna Rumunská 28, tel. 776 366 502, otevřeno po – pá 9.00 ľ 19.00
Provozovna Holešovická tržnice, hala č. 22, stánek č. 77, otevřeno čt – so 8.00 – 14.00

POZOR!! Autobus na nedělní vycházku jede o 10 minut dříve! » pá 9. 11. » ZuVla

Ahoj, Ivan Pažout mě na poslední chvíli upozornil, že bus 341 jede z nádraží Modřany už v 10:38 a poté 11:38, tedy o 10 minut dříve. (Na 38 zapomeňte, to vůbec nevím, kdo způsobil, že vydávám tak zvrácené informace).
Také mě upozornil, že teď existuje i nový způsob nablížení, a sice busem 113 z Kačerova. Ten jede také v hodinovém taktu, a sice 10:21 a 11:21 a po dvaceti minutách vás vyklopí v Cholupicích na náměstí přímo před Čámrsem.

Slezina » út 13. 11. » šéf

Ahoj všem, připomínám (samozřejmě, že jen pro jistotu), že dnes je opět čtrnáctková hospoda a opět v Pivním baru v Blanické 28 a opět v místnosti vpravo od výčepu (a nemusíte jít až k výčepu a pak vpravo, ale po vstupu do místnosti s výčepem můžete hned odbočit vpravo k záchodům, ale pak zase hned vlevo a jste tam). Když půjdete až k výčepu a pak vpravo (jak už bylo napsáno) pak musíte ještě jednou odbočit vpravo. Takže, abych to zrekapituloval, když odbočíte hned vpravo, pak musíte odbočit vlevo, ale když hned neodbočíte a půjdete dál, tak musíte vpravo a pak zase vpravo, nikoliv vlevo a budete to mít o něco delší. Doufám, že teď už je to jasné.
Ovšem pro jistotu opakuji - Blanická 28 a cca od 19:00. Přijďte ochutnat piva (Chotěboř, Hangár, IPA, ALE), na která v Uhrách rozhodně nenarazíte.

Ad Pivní bar a Vodní svět » st 14. 11. » ZuVla

Ahoj všichni, vzdor předpokladům, že všichni Uhři si budou místo hospody zabezpečovat na první večer vinné zásoby, se nás v Pivním baru v Blanické sešlo zase hodně. Někde dokonce i dva zadky seděly na jedné židli, i když postupně. Z pivní nabídky jasně vyhrál Chotěboř a Chotěboř, jen pivního dobrodruha Lenku oslovil Permon Cherry, který si ale poté musela vylepšit griotkou. Probíhala družná zábava, ale jen o věcech zajímajících dvě strany - třetí ucho už většinou jen vznášelo dotazy, protože nerozumělo. Prostě ve sklípku je fajn, ale moc se neslyšíme. Takže závěr: příští hospoda v úterý 27. 11. bude, ale možná zase někde jinde.
Když jsme se začali v neděli od jedenácti trousit do hospody U Čámrse, dívala se obsluha trochu nevraživě. Myslela si, že sežereme všechny husy, které připravila pro místní štamgasty na Martinské hody. A my jsme jim zatím jen vyjedli čínské nudličky. Další pochybnosti se ozvaly přímo z našich řad. Kde tady na náhorní plošině v Cholupicích může být ten inzerovaný Vodní svět? Tady je přeci jen letiště! To byla voda na můj mlýn. U retenční nádrže jsme zahnuli ostře doprava a už jsem mohla vítězoslavně ukázat čůrek Cholupického potoka. Naštěstí opravdu jen čůrek, i tak jsme měli s mnohonásobným překonáváním vodního toku po prohnilých můstkách občas starosti. Za vzorně udržovanou studánkou pod Beránkem jsme se vynořili na okraj civilizace - a ta nás přivítala lehce omšelým stolem. Ubrus s sebou nebereme, ale pochutin spoustu. Krátká recepce nám vlila sil na další cestu pražskou divočinou. Šli jsme loukou, šli jsme strání, až jsme pod sebou spatřili krásná panoramata pražských paneláků. Vzhůru dolů! Ale co to, místo paneláků nás vítají domy Elča (Elitní čaj), Emča a hlavně parkové muzeum. Modřanské doly, TGM, který chodil pěšky ještě delší pěší štreky než my, hvězda Orion zářící v Modřanech už je na chodníku. Ale nejvíc nás nadchnul čtenářský koutek. Lenka vybrakovala CD z telefonní budky, my ostatní jsme posedali do betonových křesel, na bridgeové kostky, či se usalašili na slunečních lehátkách. Jen povinné skupinové foto a příslib dalších zážitků z modřanské bonboniéry nás zvedlo na další cestu. Do Vodního světa se vešel evangelický sbor, kterému do oken vplula obrovská ryba i hospoda. U Fišmistrů - alias Porybných jsme si vylovili pivo a vypili ho na Den veteránů (11. listopadu!) na prosluněné zahrádce.
A teď vzhůru za dalšími bonbónky. Důležitost železnice pro Modřany nám připomnělo návěstidlo s výhybkou, paneláky všude po Česku zeměkoule i s červenožlutými lavičkami - vzpomínáte? Do jednoho vnitrobloku se ještě vešel domek z Čechovy čtvrti, rozprášené Pruské vojsko, Modřanský poklad, pískoviště Závist i zahrádkářská kolonie v Cholupicích. A také vzkaz, pro nás Čtrnáctkáře už vysoce aktuální "80 % úspěchu je dorazit tam, kam máte!" "Tak jsme tady", hlásí Mikulci. "A my taky", hlásím hrdě já. Už čtyřicet let čekají Modřanští na metro, až si ho postavili sami - z betonu. Modřanský cukrovar zbourali, ale komín čeká zářná budoucnost. Prázdné nádraží na nás dýchlo samotou, zatímco na cyklostezce bylo živo až moc. Tak rychle krok stranou do neznáma. Jen pár metrů od cvrkotu na cyklostezce jsme se ocitli v džungli. Okolo tajemných tůní, přes popadané stromy jsme dorazili na břeh Amazonky. Ne, je to jen Vltava, která nabrala na mohutnosti soutokem s Berounkou. Jen se podívejte, jaká je to uzoučká říčka před splynutím (viz příloha 1). Po komořanské náplavce jsme dorazili k Radotínskému mostu. Nemusíme se proplétat mezi svištícími gumami, zavěsili tu pro nás cyklolávku. Tak jsme toho samosebou využili. Přírodní památka Krňák po povodni 2002 byla jedno štěrkové pole. Ale příroda je mocná čarodějka, teď už je tu taky neprostupná džungle. Vynořili jsme se z ní až u říčních lázní Antonína Důry, které pro změnu odnesl čas. To my jsme po prosluněném odpoledni mohli zkonstatovat: "Tento způsob podzimu zdá se nám mimořádně šťastným". Podle vily Růže a divadle pojmenovaném po zbraslavském garderobiérovi jsme těsně před setměním stočili kormidlo do bezpečí Přístavu. A bylo tu příjemně. Stejně jako před devíti lety, když jsme po putování z Jižního kříže čekali u malých černých piv, až vyklidí pole a Evropskou Obama.
P. S. Vycházkářům ještě dlužím fotku plavčíka Důry - Šůry s Vladislavem Van čurou - tak tady je (příloha 2). Celá vycházka už je na webu, stačí kliknout »
P. P. S. A Uhři, pokud jste dočetli až sem, pamatujete si ještě poznámku z úvodu, že si kromě županu a bot k bazénu, máte vzít na zítřejší večer takovou zásobu vína, abyste nestrádali žízní?

C. Monet vystavuje v Albertinu... » pá 16. 11. » LuČa

Ahoj vsem, zvlaste milovnikum impresionistu... Letos js s Verou navstivili ve Francii /za Parizi/ Giverny, posledni pusobiste Clauda Moneta. Uzasny zazitek !!! Viz par fotek z jeho atelieru a zahrad. V prosinci jedeme opet do Vidne na jeho expozici v Albertinu. Doporucujeme vsem 65+, vlak z PIC za 172 Kc.

Slezina 27. 11. » po 26. 11. » šéf

Ahoj všem, tak příští hospoda "možná někde jinde" bohužel (zatím) nevyšla, takže zítra opět budeme u dobrého piva lovit slova plující ve vyšším akustickém tlaku v místnosti Pivního baru v Blanické 28 a to opět od 19:00. Tedy zítra!!

Atom-muzeum » út 27. 11. » KaKu

Ahoj lidi, v dnešní hospodě jsem se rozpomněl, že bych snad mohl poslat fotky z nedělní zajímavé události v Atommuzeu v Míšově. Inzerované fotky - odkaz zde ».
V neděli to bylo spíš o lidech, fotky z areálu » jsem pořídil zhruba před rokem.
Pro poučení dávám do přílohy fotku paní exministryně obrany, držící v ruce žlutou kuličku, která je součástí iniciátoru jaderné reakce. Autora neznám.
Ofiko info o Atommuzeu »

Ad Pivní bar 28.11. a Uherské lázně » st 28. 11. » ZuVla

Ahoj všichni, včera jsme se zase neslyšeli v útulném doupátku v podzemí Blanické, ale bylo to fajn a  hlavně to byla poslední běžná hospoda v tomto roce. Příště se uvidíme až v úterý 8. ledna!  Ale nezoufejte, ještě budou jiné příležitosti. Když už naše řady prořídly a i my mohykáni, kteří  nemusíme vstávat ve čtyři jako náš šéf, jsme defétisticky zvažovali, zda další pivo či ne,  dorazil Vráťa s chotí z koncertu, a rázem bylo rozhodnuto. Oni jich stihli po umění několik, my  už jsme vyklusávali jen u malých.
    Tak jsme se po pěti letech probojovali do lázní Kéhida, které od roku 2013 vyslovovala  Naďa se stejnou frekvencí jako "já chci halászlé". Vlastně celé letošní Uherské lázně byly  takové opáčko. Od Ilfu jsme jeli už podruhé budit Stáňu - jen tentokrát zvonkem u domovních  dveří a šutříky do oken, protože zapnutý mobil by ji zřejmě rušil ve spánku. I v Sárváru jsme  už byli, ale tenkrát jen na návštěvě u hraběnky Bathoryové a v csárdě. Letos jsme zamířili  rovnou do lázní a hned se ukázalo, proč tak toužíme po Uherských lázních a proč v  listopadu. Celé odpoledne jsme se koupali v  horké a určitě léčivé vodě a hlavně nádherném  sluníčku, dovnitř jsme zabrousili jen kvůli pitnému režimu. A už je tu Kéhida a náš hotýlek jen  pro nás. Opulentní maďarské stoly - nemusíme přece ochutnat všechno, vždyť tu budeme tři  dny. Jenže chuťové pohárky a oko nedá pokoj. Odvalili jsme se do haly a kromě hudby nám  večer zpestřoval skleněný výtah. Zvědavci neustále vyjížděli, sjížděli a někteří i zajížděli  kamsi do pekel (P zde v Uhrách evidentně neoznačuje přízemí ale peklo). A kdo myslíte, že  ve výtahu tančil? Lenka. A tak nám nezbylo než zkoumat: "Má je?"
    I v Kesthely už jsme u mušličkového parlamentu byli, ale letos se poprvé v zámeckém  parku neválela mlha, ale pralo sem slunce. A tak po tržnici se ochutnávka féhér a vörös bor  odehrávala výhradně na venkovní terásce. Všude je v Kéhidě krásně - v divoké řece, sauně,  bufetu, léčivém bazéně, ale nejvíc času jsme určitě strávili vytříbenou konverzací v kulatém  bazénku venku. Po třech kopečkách zmrzliny jsme vyrazili k Vilémovi nad Hévíz. Chyběla  ochutnávka, a tak jsme vybírali víno naslepo. Hudba se snažila, seč mohla, ale než nám  barva (příliš sladkého či kyselého) vína stoupla do lící a začali jsme (k)ančit, byli jsme  odveleni pryč. Na druhou stranu ještě byl čas a chuť pokračovat po návratu ve večírku v hale.  A František a Roulin nám dokázali, že divoké uherské večírky ještě nevymřely.
    Sobota začala novinkami. Jednak jsme zjistili, že existuje ještě jiná Tapolca, než ta s těmi  jeskyněmi, abychom vzápětí zjistili, že i tato je s jeskyněmi. Ohromil nás vynález 3D brýlí a  pak ještě více to, že nám zmateným seniorům svěřili loďky, jedno veslo a nakonec celou  jeskyni. Zatímco madame Bathory se koupala v krvi v úplné rovině, na Szigliget jsme se  museli vyškrábat do pěkné sopky. Ale za odměnu jsme spatřili celé širé téměř rodné Uhry. A  pak v obvyklém sledu - lázně vestoje, vsedě, vleže, poslední večeře Páně a unavený večírek  v hale. Někteří Uhři si k poslechu dokonce jen pootevřeli dveře pokojů. 
    A je tu nedělní ráno - tak ještě rychle si užít snídani a ranní koupel pod širým nebem. Zase  vrtali naftu a zase z toho Uhrům vyšly lázně. K naší velké spokojenosti - v maličkých lázních  Celldömölku ve stínu sopky bylo moc hezky, jen bufík téměř neodolal nájezdu českých  žíznivých Hunů. Tak ještě veselé skupinové foto podvodným foťákem a domů. Návrat do  všedních dnů ještě podtrhly hranice. Jakmile jsme je překonali, začal zatracený měsíc  listopad. Zbyla jen barvotisková fota z lázní. Takhle krásně tam opravdu bylo? 
P. S. A všimli jste si? Zatímco ve sklípkách ještě panuje (alespoň na mapách) elkouherská  říše, v lázních už Maďaři vidí sami sebe jako Rubikovu kostku s trnovou korunou.
P. P. S. Zatímco my bychom měli Katalin poděkovat, že se odtrhla od také roztomilé holčičky  (viz příloha 1), Katalin děkuje nám: Ahoj Zuzano a celá bando!
Ještě jednou děkuji za bezva zájezd a výbornou náladu! Už teď se těším na příští rok s vámi! Opatrujte se a zdravíme vás! Kati s rodinou
    A co nás kromě dalších Uherských lázní čeká? Hned

Čtenářský koutek » st 28. 11. » JiJi

Ahoj, blíží se Advent, čas lásky a porozumění mezi lidmi. Poslední dobou se ve veřejném prostoru vyrojily přehršle odborníků na nemoci lidské duše a to mi připomnělo jednu nevšední knihu. Nebojte se toho. Budete číst jedním dechem a žasnout, jak si mozek dokáže zahrávat s člověkem. Americký neuropsycholog sepsal příběhy plné porozumění. Připadá vám název knihy absurdní? Taky že je, ale nic to nemění na tom, že se jedná o skutečný lidský příběh.
Sacks, Oliver. Muž, který si pletl manželku s kloboukem: neuvěřitelné příběhy a podivné případy lidí s neurologickou nebo psychickou odchylkou. Překlad Alena Čechová. Vydání třetí. Praha: Dybbuk, 2015. 255 stran. ISBN 978-80-7438-130-0. (Předchozí vydání 2008 a 1993)
Anotace z knihy: V této knize, plné fascinujících a neobvyklých lidských příběhů, nás jeden z nejznámějších současných neurologů a psychologů uvádí do světa svých pacientů. Jejich životy, nemoci i odlišnosti popisuje s neobvyklou mírou empatie a představuje je jako hluboce lidské bytosti. Dočteme se zde například o hudebníkovi, který se zdraví se stojacími hodinami, o ženě, která přestala ovládat své tělo a pohybuje se jen za pomoci svého zraku a sluchu, o slepé sochařce, která svůj talent objevila až v šedesáti letech, neboť do té doby měla ochrnuté ruce, o muži, který trpěl poruchou smyslu pro polohu těla (nakláněl se jako věž v Pise) a korigoval tuto vadu speciálně upravenou vodováhou umístěnou na brýlích, o nahluchlé ženě, která slyšela nepřetržitě hrát irskou hudbu.
PS. Myslím, že trocha pochopení není nikdy na škodu. Trochu mi vadí jak si některé veřejně působící osobnosti patrně pletou schizofrenii s oligofrenií ("schizofrenik může hrát šachy?????"), jiní by věřili schizofrenikovi každé slovo - podle toho, co se hodí do krámu. Další je líný podívat se aspoň do Wikipedie, aby zjistil, že bipolární poruchou trpěl nejen Herec Kopecký, ale také Napoleon, Abraham Lincoln či Winston Churchill (připouštím, že jsem je neznala a beru jen informaci z Wiki), takže se ostentativně podivují nad tím, že takový člověk může vlastnit firmu. A všem společně uniká, že je to především příběh o neštětí lidí, kterých se bezprostředně dotýká. Tož tak.

Vánoční výlet » st 28. 11. » PaTi

Ahoj, jak psala Zuzana vánoční výlet bude a to: 26. 12. 2018, odjezd Praha hl. n. 09:20 hod, Smíchov 09:28, příjezd Srbsko 10:08. Poté půjdeme po pravé straně Berounky a Litavky, s cílem v pivovaru Berounský Medvěd. Bude oheň. Nebude mezihospoda. Ještě upřesním po provedení průzkumu.