XIVejt 14. 11. » pá 10. listopadu - LeHni

Připomínám slavnostní XIVejt 14. 11, Jdeme do hospody Ferdinandova v Bulharské ulici. Jede se tam bud 135 na stanici Slovinská směrem od Míráku nebo od Želivského bus 139, 124 NA STANICI Kodanská, pak jdete nahoru Tolstého ulicí a zahnete doprava a tam už to je.Majitel mi píše , co bude k jídlu: jídlo je utopenec, hermelín, klobása a párky… Víno rozlévané nebo 0,75l.
Taky přinesu lístky do divadla, 20. 11. Peer Gynt, 4. 12. Oblomov a 19. 12. Adrien Mole – obě Dlouhá.

Pozvánka na výstavu Architektura pro Prahu - k 50 letému výročí PU VHMP » ne 12. listopadu » IvHo

Ahoj všem, přeposílám pozvánku na vernisáž Architektura pro Prahu 21.11. v 17.00 na náměstí V.Havla ( Piazzetta ND), Atelier 2H tam bude mít také několik prací, viz příloha ».

XIVejt dnes! » út 14. listopadu » šéf

Ahoj všem, Jen bych si dovolil připomenout, co vám připomínala Lenka před čtyřmi dny, a to, že je dnes úterý a k tomu čtrnáctého a tedy již třetí letošní (po únoru a březnu) XIVejt. Takže: - dnes - 18:00 - Bulharská 2 x 14 (to je 28) - Ferdinandova pivnice

Ad XIVjet, 50. výročí Leninovy třídy a Vráťa » st 15. listopadu » ZuVla

Ahoj všichni, to byl XIVjet, jak má být. Ve Ferdinandě v Bulharské č. 2x14 se nás sešlo nejméně 3x14, přišli i dávno nevidění ztracení synové a dcery. Hospoda byla od šesti a už před sedmou se hrálo. A jak! Na Norrisově boudě se snažíme budit okolo jedné předčasné spáče Jackovým smíchem a oni se nám pak ráno drze vysmívají, že nic neslyšeli. Tak teď jsme si ho dali v devět. A kupodivu jsme mohli hrát dál. Hostinský je totiž bývalý koulega Lenky, a tak je asi na ledacos zvyklý. Odešli jsme dobrovolně v půl dvanácté, když oficiální zavíračka je v deset.
7. listopadu uběhlo 100 let od VŘSR a hlavně 50 let od otevření Leninovy třídy, která se jako červená niť vine našimi dějinami. Na její předchůdkyni jsme vítali Jurije Gagarina, 7. listopadu 1967 stříhal pásku Lubomír Štrougal, necelý rok poté tudy projížděly sovětské tanky a znělo Běž domů, Ivane - a uběhly pouhé čtyři roky a už se na náměstí VŘSR slavnostně odhalovala socha V. I. Lenina. My, v dnešní konzumní době, jsme si pochopitelně dali sraz v obchodním centru Šestka na konci Leninovy třídy. Na střeše místo stříhání pásky jsme bouchli šampus a vydali se vzhůru dolů podle Leninky. Propletli jsme se podchody pod okruhem a Evropskou třídou, jak se teď momentálně Leninka jmenuje, a ocitli se ve Zlodějce. Sad se změnil v les a poté v anglický park. Dívčí skok v Šáreckém grandkaňonu znají všichni, ale pohled od altánu Divoká Šárka, kde mohutný Skok spolu s Brentou tvoří Korunu Šárky, ohromil úplně všechny. Prosluněnou loukou vstříc Koruně, k Veselíkům, poté pod Žabák, kde se scházeli Maffiáni už za první války, a k Čertovu mlýnu to byla pohodová cesta (viz Alla v čele). Vše hezké jednou skončí, hned za mlýnem odbočovala stezka do svahu a tou jsme se vydrápali k divadlu Divoká Šárka (před pěti lety nás tu bylo 14 000, teď jsme tu byly sami) a na Poslední skálu. Kdo by řekl, že je zatracený měsíc listopad. Rozsadili jsme se po skalkách, kochali se výhledem na všechny strany a občerstvovali se, co dům a kamarádi dali. V mezihospodě Za pět dvanáct jsme tím pádem byli až v půl třetí.
Vmáčkli jsme se na jedno rychlé pivo a už si to šinem okolo hřiště Aritmy, vokovických usedlostí k vypálené veleslavínské nádražní hale a eskalátorům z metra (zatím ve výstavbě). Ale čekala nás další překvapení - zelený spitfire Františka Fajtla, ulice Coriových (to není překlep) a Červený vrch, který od západu spíš než vrch připomíná pořádný slovenský jebák. Výhled z Červeného vrchu jsme oslavili stylově - červeným vínem. Poprvé a naposledy jsme překonali na sídlišti Leninovu třídu a poklidnou Kladenskou (za dobu našeho pobytu se nic zvláštního nestalo, jen nám tady ukradli auto a odehrály se tu tři vraždy) a vnořili se do divočiny podle Dejvického potoka. V dejvickém rybníčku se Vráťa ještě koupal, teď už ho připomíná jen ulice, kde Václav Havel sumíroval a podepsal Chartu. Je to tak, žádné nábřeží Bedřicha Engelse, ale Rybníček. Po deseti letech jsme si už ve tmě prohlédli park za Hadovkou, ale kvůli posilujícím ženám mnozí málem přehlídli Vzduchoplavce. Tady jsme se rozloučili s novodobými Šárkami, které statečné bojovaly s hodným, ale silně neposlušným Nestorem, zhasli jsme jako Yvetta Simonová lampióny a vydali se v naprosté tmě dál. Vlastně už jsme nic nespatřili na vlastní oči. Hotel Praha zbořili, školu Open Gate nepostavili, v Hereckém domě už žádní herci nebydlí, kulometná hnízda jsou uvnitř Masarykových kolejí, dočasný pomník honičky chartistů s StB byl odstraněn, telefonní ústředna zbourána, stejně jako úřednická kolonie, Vítěze unesli, Lední medvěd nepostaven a Lenin, ač je věčný, tak na Kulaťáku už taky není. Přibyl jen dejvický prezervativ, ale ten si musíte prohlédnout za domácí úkol za světla nebo na stránkách ». Bylo šest a bude půl, ani jsme se nestačili za běhu rozloučit s věrnou východočeskou frakcí Dušáky a musíme spěchat do široko daleko jediné normální hospody v okolí Kulaťáku - k Zívalům. Dosedli jsme, začali vstřebávat zážitky, když tu si Provázek usmyslel, že nejen 7. ale i 4. listopad je třeba slavit. Tak tedy dobrá: Ať žije 50. výročí Leninovy třídy a ať žije náš Karel IV.!
A ještě máme za sebou jednu akci - víkend uprostřed týdne v režii Vráti. Po složitých domluvách stran koupi jízdenek jsme se nakonec sešli v Metoději Vlachovi a jeli k Lenčině překvapení celou hodinu a půl do Bakova. Okamžitý výsadek do hospody Na zastávce - polévka a jen jedno velké pivo - vždyť se za chvíli vrátíme. K překvapení všech nám zdolání Báby a Dědka (mimochodem úžasné krátery) a hlavně cesta k nim a od nich trvala až do čtyř. Než jsme snědli filé, bylo za deset pět. A protože Luďkovi do Chrudimi už po páté nejede nic, nic - tak rychle vybalit kytaru, narozeninová píseň Už Ti Vráťo není dvacet let, zabalit kytaru a tradá. Ale stejně byl Vráťa dojatý, že jsi Luďku kvůli němu jel přes celé Čechy. My jsme pak ladili formu u banja, kytar a zpěvu až do sedmi a vypitá piva jsme zúročili ve vlaku. Byli jsme tak hluční, že si tůristé z TJ Vyšehrad odsedávali (viz příloha). Ale co, mladí jsme jen jednou!

…a Vánoce » st 15. listopadu » šéf

Jo, jo, vysvětlím. Když jsme dělali Hérakleidy, tak tam padla myš Lenka, že by nebylo marné tam udělat Trasové vánoce.
Nebylo, a už je to zamluvené. Takže těm, co nebyli na Hérakleidách (a udělali chybu), vysvětlím:
jedná se o sál Besední restaurace v Hlubočepích (Slivenecká 92/14:2) a nebojte se odlehlosti, je tam určitě lepší doprava, než k Ferdinandovi. Nejlepší je jet vlakem ze Smíchovského nádraží (směr Nučice) jednu stanici. Jede to čtyři minuty (opravdu jen čtyři minuty) a výstupní stanice se jmenuje, kupodivu Praha - Hlubočepy, po vystoupení z vlaku půjdete přímo, uděláte čtrnáct kroků a jste na místě. Vlak jezdí dvakrát za hodinu.
Komu se ve vlaku dělá špatně, tak může jet ze stanice Na Knížecí autobusem č. 120 dvanáct minut a vystoupit na stanici Nádraží Hlubočepy (je to téměř před hospodou). Bus jezdí jednou za čtvrt hodiny.
Je to zamluveno od 18:00 a vaří tam a je tam i podium, takže můžete nacvičit i nějakou scénku pro Ježíška.

Vánoční vycházka 2017 » st 15. listopadu » PaTi

Přátelé, Vánoční vycházka bude 26. 12. 2017, pojedeme do Srbska a závěr bude u Medvěda v Berouně. Další informace později. Nyní jsem indisponován – viróza. jen splňuji slib z včerejší XIVejtu.

14 » st 15. listopadu » LeHni

Ahoj, já taky plním slib hlavně Loretě a připomínám – st 13. 12. hned po nadílce Modrá synkopa opět v Tyršáku.

Ad Uherské lázně a včerejší vernisáž » st 22. listopadu » ZuVla

Letos jsme spolu byli v Uherských lázních už podesáté. Absentující Katalin (Sofinku jako omluvenku jsme jí rádi uznali) nahradil její malý bráška Petr - 195 cenťáků, jak se okamžitě přiznal, aby předešel případným dotazům (marně). Nový den jsme vítali šampusem před Ilfem a v devět už jsme bloudili jeskyněmi v Tapolce. I hrad Diósgyör jsme si matně pamatovali z roku 2009, ovšem hlavně kvůli historce, že zůstal nedobyt, protože ho Turci v údolí nenalezli. My jsme našli nejen hrad, ale i vstup na věž a především cukrászdu, kde měli úúúžasné dortíky. A už jsme v našich důvěrně známých lázních a hotelu v jednom - v Jászapáti. Večerní koupel v téměř rodinném bazénku, večeře, po ní písně, co nás učil Wabi Daněk a listopad a poté už sešikovaní hudebníci obstarávali zábavu lehce unaveným posluchačům. Byl to dlouhý den. Těm, kteří vydrželi v hotelové jídelně až do konce, zahrál na dobrou noc ještě bluesový guru František.
Po ranní koupeli jsme vyrazili do puszty, a ne ledajaké. O zápis do UNESCO se v Hortobágy zasloužili ptáci, ptáci a pouze jen ptáci. Když ne živí, tak aspoň vycpaní - spatřili jsme i Petrem slíbeného jeřába popelavého (maďarsky jeráboš popeloš). Pak už jsme rozbili svůj stan na dva dny v Hajdúszobosló. Podvečerní koupání v lázních a v hotelové jídelně vemte si, co myslíte, že zvládnete sníst. Místo práskání biči jsme, ač neradi :-), zašli do místní csárdy, popili a naši hudebníci zahráli nám i hostům, co hrdlo ráčí: od lidovek, country, španělských rytmů, blues až po největší hit Omegy. Místo falešných bankovek na čelo zvolila po letech Darina jinou formu poděkování. Naše hudba (9 ks!!) přijala panáky překvapivě kladně.
Dopolední pošmourný Debrecen nám nabídl kostel pro 3 - 5 tisíc lidí, vyhlídku do širých, uherských lánů, Ježíše bezdomovce, kterému hned po odhalení někdo ukrad´ igelitku a hlavně tržnici, kde jsme realizovali veškeré nákupní choutky. Po návratu jsme si u olászrizlingu pobrukovali "v koutě sedím u sudu se spoustou stejných pobudů", abychom pak přešli naproti do čtyřhvězdičkového hotelu Béke (i uherským lázním vládne Mír) užívat si opět rašeliny. Večer jsme se vrátili busem do Hortóbagy a uhnízdili se v místní csárdě. V ceně večeře bylo půl litru vína nebo dvěpiva. Když před pivaře obsluha postavila obě piva naráz, nezbývalo než dát za pravdu sapéru Vodičkovi, že každý Maďar může za to, že je Maďar. Ale pak už se před pec usadili místo cimbálu naši hudebníci a byl to zase moc hezký večer.
A je tu neděle, den poslední. Opulentní snídaně, koupání ve slunečních paprscích - prostě zatracený měsíc listopad, opulentní oběd. A protože lázní není nikdy dost, zastavili jsme se po půl hodině ještě v téměř domácích lázních v Hajdúböszörmény. Ponořili jsme se naposled do venkovního bazénku, naposled dodrželi pitný režim a obklopili našeho pábitele, abychom si vyslechli poslední neuvěřitelnou historku. Teď už vzhůru do Tokaje. Cesta do nitra sklípku nápadně připomínala putování s basou do csárdy v Hajdúszoboszló. Proč jít nejkratší cestou, když můžeme 16 schodů klesat a pak se po 46 schodech škrabat nahoru, zatímco ven na záchod na dvorek je to po šesti schůdkách. Ale sklep s tufy a plísní byl bezvadný, víno každou sklenkou zlátlo a sládlo, a tak nebylo divu, že jsme po odchodu vyplenili obchod s víny na náměstí. Než jsme se rozloučili s Petrem v Budapešti, měli jsme snahu se u Dívky s perlami ve vlasech naučit aspoň refrén. Ale když nám přednesl první verš "Igen, jött egy gyöngyhajú lány", bylo zřejmé, že opět zůstaneme jen u toho, co už pečlivě a neúnavně deset let nacvičujeme. U Egészségedre!
Tak příští rok, ale v jiném čase v Kéhidakustány.
P.S. Včera jsme byli na architektonické vernisáži na piazzettě Národního divadla. Kromě asi dvou set architektů jsme tam byli jen my (viz příloha). Výstava ukazuje velice zajímavé realizace v Praze, mj i našeho Ivana Hořejšího a určitě si ji jděte prohlédnout pod širé nebe do 28. listopadu nebo do prvního vichru. Ten neznámý muž na fotce je Ivanův kolega, kterého zprostředkovaně znáte vy všichni. Jednak z historky, která lety vytříbila v tuto verzi: Když se Hořejším narodil syn, Ivanův kolega Pavel se z radosti, že se syn jmenuje jako on, opil a objevil se v práci až po třech dnech. To mu už ale Ivan musel sdělit: "Sorry jako, ale Aleně se Pavel nezdál, a tak se jmenuje Honza". To by ještě nestálo za fotku, ale tento Pavel se jmenuje Dydovič, hrál ve skupině B-Side a je autorem legendární písně Máš, má ovečko, dávno spát. Tak to jsme se s ním vyfotit prostě museli.

Byly trochu mázlé Velvary, že! » čt 23. listopadu » JiKu

R E V E L V A R A S
Shodou okolností, množstvím lidí i třeba způsobů přesunu, na kterých by se nikdo předem byl neshodnul se to povedlo...
Vypadalo to ještě pár dní před, že pojede i třeba jen 10 a bez hudby...
Avšak ježící se kytary Papežů a celkově velké počty již ve vlaku i dalších v místě, předčily očekávání. 27 (z toho pět „mladých“) + 2 psi..
No nakonec zjištěno, že skoro nikdo nechyběl, že.
Prastě v sobotu na Sv. Kateřinu opět po 20 ti letech nás silno potkaly VELVARY, (bez PaŘípu)...
Den prvý byl nejen ve znamení písní (již v Paříži jemně s prastarým úvodem Papeži vyvedeny). Vše proběhlo i ve znamení vlaků a vláčků. Tím prvním z Hlaváku skoro dohnán vlak druhý v Kralupech na nádraží,..právě odmávnut nezkušenou výpravčí předčasně, po výjezdu Papikem zadržen. Pak cesta zvesela vlakem ubíhala - po silnici i v protisměru...nakonec konečné v poledne dosaženo.. Město dohnáno ke kapitulaci útokem z chodu - přesunem na náměstí kol hospod, (kde Plzeň je za 30) s focením „trasek“ fasády a nápisů hotelu Záložna.
Ustláno v rastauraci penzionu Paříž. Zde množství jídel i piv nevalné úrovně...potěšeni všichni. A pořád přijížděly další alemagorické vozy, že...
Ve dje navštíven gotický kostel sv. Kateřiny, který svou krasou nás zdržel, o okolí starastova domku nemluvě... Muzeum Špýchar + prohlídky výstavy obrazů páně Corvinových, který jak Mílou sděleno, před 42 lety způsobil koupi Fary! Chvilkové přepršky zútulnily cukrasárnu, kamž víc než půlka došla až po prohlídce Vláčkového muzea s mnoha předměty – návěstími, čepicemi, kleštěmi, sušáky cilyndrasů, zvoněním, blikačkami i krajinou s mnoha vláčky jezdícími jak zde jest endemickým zvykem i v protisměrasu. Noví a noví muzikanti, Mána i nečekaní Svátkovi...
Na další pamětihodnosti se vydržely dívat jen malé bloudící skupinky - navštíveny další hospody, kde v jedné do perele zmizely známé Tolary. ...Další muzea již nestíhána, neb poctivý v přípravách voj pěší, znejistěn počasím, přetížen dojmy a zaskočen tmou, deštěm i četnou nechodiči obsazenou vozbou, nakonec nepohrdl busem, který za pár minut proti Luně do Luníkova dorasil. Ante portás odchycen ještě Nikotýn s Marcelou, kteří vyšlapali cestu i oslavenci Homolovi s chotí - zvoliliť oba páry cestu ze Zvoleněvsi. Hlavní cíl: Opětné zpívání téé naší, se tuplovaně vydařilo. Podruhé 19 minut, 75 slok pod dozorasem nabitých závitů Jarase i Nikotyna, kteří nezklamali ni novými slokami, kdysi (1995) složenými na oslavné Cvičení Z bahna do Lou, že (to měl Niko 45, že!).
Žel písně již neslyšel inkognito v Luníkově svátek Kateřiny (ženy své) slavící starasta Velvar byv s drobotinou lokál včas opustil...
Byl však informován o naší bývalé i další návštěvě. Po předání materiálů historických dojat, natěšil se na ReVelvaras další, třeba za dva roky (ne za dvacet let). Až zvelebí právě městu darovanou Záložnu, zlidští sál a pokoje a postaví tu hotelový pivovar... rádi dorasíme se zpěvem na rtech!
Na statku Luníkov po kachnách i husách výtečných postupně Zelenou i jinou dospěno ku předávání darasů Kačám třem i Michalovi... A písně pak nebraly konce... Hospoda, obsluha Hadem...spaní a zahrada na dvoře úžasné...
Dopoledne početná skupina auty se chystala domů, jiná (cca 9) vyrasila (po rastržce ohledně výkladu o významu rasp. škodlivosti nočního focení), proti vodě, kalném potoku, ku Slanému 6 km, travou, cestou, sadem, pěšinou, Motorastem, všude nalepenou voračkou s výhledy... až ku klášteru, dávnému a se slzou v oku stále vzpomínanému špitálu... Až ku Velvaraské bráně na náměstí dalšího krasneho královského města.
Pozdním obědem v pivovarasu Antoš (Antoušek, čili Ras) dohnali jsme ztrátu květinky z Křivoklátu Povltavím.
((Pivoklát Jarní 20.- 22. 4. 2018 bude PodOrličím – Potštejn, Litice, Rychnov – tedy raději pivovarsky tuplovanej, že)) Vlak, kde by se všem jistě líbilo, časově v nedohlednu s radostí použit bus...bychom i dříve doma byli a stačili se vyspat, vyprat a vůbec být čerství na vysněné Cvičení, dosud trubkou ukrytou blýskajícího již na lepší časy v dáli Novéhoj Roku – za 6 týdnů - 5. - 7. ledna 2018...
HOJ RAS! HOJ TURAS! HOJ VELVARAS! HOJ ZAS! Fotoalbum »

Vánoční výlet 2017 » čt. 23. listopadu » PaTi

Ahoj, Upřesňuji program výletu konaného 26. 12. 2017 (na Štěpána).
Vlak: Hlavní n. 09:37, Smíchov 09:44, Řevnice 10:10, Srbsko – výstup! 10:21 h.
Trasa: lom Na Chlumu (60 Bohemek), pak do lesa k ohni, Hostim, výstup do protikopce po silnici, vyhlídka na Skálu ve Svatém Jánu, dub Na Herinkách (poustevník a král), Líšnice, čistička odpadních vod, železniční most Beroun, Berounský Medvěd.
Vemte si: jídlo a pití k ohni, teplé oblečení a obuv.
V případě nepřízně počasí bude trasa upravena.
Odjezdy vlaků z Berouna: 18:03, 18:33, 19:03, 19:33, 20:33, 21:33… )je nový jízdní řád)

Pre hospoda 28. 11. po 27. listopadu » šéf

Ahoj všem, píšu raději s předstihem, bych upozornil na to, že zítra večer (jak už také psala Zuzana ve zprávě z XIVejtu) nepůjdeme k Houmrovi, ale opět k Ferdinandovi.
A v té souvislosti se mne také lidé z Trasy ptali v této nejisté době povolební, jestli náhodou nebude zase hospoda hudební (když nám to tak posledně ladně šlo). No, proč ne? Takže zítra!! (jen pro jistotu - Bulharská 2x14/734).

Ad Ferdinanda 28. 11. » 29. listopadu » ZuVla

Ahoj všichni, včera byla hospoda jako minulý XIVejt přes kopírák. Byli jsme ve stejné hospodě - Ferdinandě, sešlo se nás hrozně moc - když nás bylo 2x14, přestala jsem počítat, hudba měla vlastní stůl - hrála a hrála a když se jí zdálo, že řveme hlasitěji, než ona zpívá - naprali do nás Jackův smích a zase jsme museli odejít dobrovolně o půl dvanácté, protože nás nikdo nevyhazoval. Prostě bylo to bájo. A Lenko, ten chlápek, co seděl v koutě a vypadal jako Taclík, tak to BYL Taclík. Po pěti pivech jsem si dodala odvahy, zeptala se ho a on se drze přiznal. Tady je důkaz (omluvte zhoršenou kvalitu, všichni jsme ji měli jako ježek). A protože je Marek Taclík pravidelným hostem, je o důvod víc, abychom do Ferdinandy zase zašli. Příště ne, to je nadílka v Hlubočepích, pak jsou Vánoce, ale v úterý 9. ledna nás ve Ferdinadě opět očekává Žíněnka (??? - tak říkali hostinskému, když byl ještě tělocvikář u Lenky na škole). A protože Marka na Vánoce neuvidíme, posílá nám aspoň koledu Štědrý večer nastal (určitě se dodívejte do konce).