Po spanilých jízdách podle Labe a Moravy jsme se letos vydali na Ohři. Rychlíky už definitivně přešly na variantu 12 kol na vlak, a tak první parta vyrazila už v úterý odpoledne a v Chebu využila all-inclusive služeb domorodé průvodkyně po celý den a noc (skoro). U krále Jiřího jsme si s frakcí Ašský výběžek připili na zdraví naší výpravy a nezdar žabožroutích hokejistů a odešli nasvíceným Chebem spát do druhého domova postaveném na místě synagogy. Ranní parta nás od Božího rána neustále informovala o svém postupu krajem a pitném režimu, ale nakonec z vlaku vystoupila nečekaně spořádaně. Nic nám tedy nebránilo vystoupat v bojovém šiku až do místa startu naší expedice - tedy k Bismarckově rozhledně. Bouchli jsme šampus za učebnici maďarštiny, a tak na výsostném německém území zaznělo sborové Égeszségédré! Teď už pojedeme pořád dolů :-). Cheb byl první příjemné překvapení na cestě (a zdaleka ne poslední) - Černá věž s lávkou Davida Vávry, fotka s Fučíčkem u františkánů, hrad, kde jsme v románské kapli vysoko nad hlavami objevili onanujícího muže, otáčející se Brána času a hlavně úplně nová cyklostezka podle meandrující Ohře až do Kynšperka. V královském městě jsme si začali plnit dalšího bobříka - a sice návštěvu všech pivovarů po cestě. Pás podle Ohře oplývá bujnou vegetací - dokonce i elektrárna v Tisové vypadala mírumilovně a samotný Sokolov doslova tone v zeleni. Nás ale čeká po náročném dni ještě Permon. Mirkovy kešery ve veselosti nedohoníme, ale všechny druhy sokolovského piva jsme ochutnat stačili.

Ráno jsme věnovali tichou vzpomínku desátníku Fullerovi a řádění hodných Němců a přes sokolovský zámek ve tvaru jahodového dortu dojeli (jak jinak než) po cyklostezce podle Ohře do Královského Poříčí. Statek Bernard je opraven až s přehnanou německou dokonalostí, zato dálniční most nad údolím rozšířili čeští inženýři s českým důvtipem. V rozpáleném Lokti jsme si nejprve splnili bobříka v pivovaru Florian a pak dostali účastníci expedice poprvé osobní volno. V půl druhé jsme osedlali naše oře a vyrazili za Svatošskými skalami a do Varů. Přístup se nám snažili ztížit nepřátelé cyklistiky, kteří stezku do lázní u vody vedli do kopců a ještě větších kopců. Ale nic nám nezabránilo - ani nepříjemní číšníci, abychom úderem začátku zápasu s Amíky nezasedli v pivovaru Karel IV. před obrazovku. Jedno pivo, jeden gól a dost, jedeme se raději na kolonádu vyhýbat lázeňským hostům. Vyjeli jsme lanovkou dobře ukrytou za Puppem na Dianu a tady ve stínu stoleté rozhledny si nechali pravidelně hlásit stav. Těsně před utrpěným vítězstvím jsme seběhli dolů a jeli se podívat na profláklou Kyselku. Můžeme zodpovědně potvrdit: Mattoni už je, stejně jako vodopád a kolonáda, zbytek je námět na horor.

Po téměř cykločundrovém noclehu v Radošově jsme se vyjeli podívat, jak hodně je Ostrov nad Ohří. Hodně. Ale výstup stál zato - pokud Svatý okrsek a Palác princů není osmý div světa, tak osmý div drsného severu určitě. Po obědě ve mlýně na samotě nás čekaly opuštěné zvlněné cesty a silničky po úpatí Doupovských hor a jeden dobrovolný výstup do pivovaru Chalupník v Perštejně, který se donedávna pyšnil jen budovatelským Řezáčem. Prohlédli jsme si svérazný výběr barev památkářů na zámku v Klášterci, projeli okolo přehrady nad Kadaň, poprvé ten den navštívili klášter Čtrnácti pomocníků ve Čtrnáctém roce a pak. Ano, tato železná lávka kol kola skal v prospektu rozhodla o letošní expedici. A tak jsme se projeli po kadaňské ferratě a nábřeží Maxipsa Fíka. Večer většinově zvítězila nad Střelnicí Noc kostelů, jen někteří dali přednost jídelnímu lístku u přestárlého rockera.

Sobotní ráno zahájil výstup terénem na želinský kostelíček, ale to nebylo všechno. Oficiální cyklostezka č. 6 se po jízdě po louce změnila v oficiální bahna. Zkušený horský vůdce mi doporučil prchnout - jen jeho prozíravost a následně fungující hadice s vodou ve spřátelené hospodě mi nepochybně zachránily život. Jízda po rozbité Chmelovelo do Žatce nám už pak připadala jako brnkačka. Při obědě v pivovarské zahradě U Orloje jsme se schovávali do stínu pod slunečníky, ale už při výstupu na chmelový maják začaly padat první kapky. Ještě že jsme si jako studenti předplatili Labyrint a hlavně ráj srdce - hospodu, kde je líp jak na světě. Rosnička se nemýlila, úderem šesté přestalo pršet, a tak jsme v podvečerním ostrém slunci absolvovali pohodovou jízdu po silničkách do Loun. Večerní pivovar ZLoun zajistil pivo i country kapelu s TAKovým repertoárem.

Neděle probíhala v kvapíku - Kotěrova kolonie, citlivý přednes S lodí jež dováží čaj, kávu a dřezovec trojtrný na Bieblově hrobě, bleskový oběd ve Zlatém zající a neméně blesková návštěva zámecké zahrady v Libochovicích. U mažoretek v Budyni by se muži zdrželi, ale zase by nestihli jedno povolené pivo v Pístech, pětiminutový výklad v doksanském klášteře, oběhnutí tvrze v Brozanech a projížďku mezi kasárnami v Terezíně. Po břehu Ohře jsme zarostlou Zahradou Čech dojeli na soutok. Jenže udělat skupinové foto po 300 ujetých kilometrech - to není žádný žert. Nakonec se vrcholový snímek povedl. My soutěživí jsme odjeli do Litoměřické Labutě zaznamenat osmý zářez do bobříků a ještě jsme stihli kamarády, kteří se marně snažili s koly probojovat do rychlíku. Osobní vlak i průvodčí měla větší pochopení pro cyklisty, a tak se účastníci dokonce začali zajímat o budoucnost. Tak tedy: Bi-ZaČ je mrtev, ať žije e-ŠLaP!