Vycházka Pod křídly letadel se odehrávala pod hřejivými paprsky jarního sluníčka, zatímco inzerovaná letadla ulétla kamsi na jih. Ne všichni stihli z řepské sokolovny včas odlet, někteří vinou chybné navigace zamířili směr Zličín. Kromě dotěrných dotazů na letadla se nedočkaví už od boromejek ptají, kde bude vhodné místo k odpalu. Nevydrželi ani k Náchodu, první salvy prořízly poklidnou nedělní náves hned u kostela sv. Martina. Porovnali jsme skutečný a filmový hřbitov ze Svatební košile a Miloš se zcela dobrovolně přiznal, že o existenci Erbena se dozvěděl až od své ženy - recitátorky na hřbitově v Byšičkách. Pochopila jsem to správně? Cestou jsme spatřili hodně koček – na stromech, na plotě, ale nejvíc na řepském hřbitově. Starej lotr Babinský nezískal tolik pozornosti jako Hopkirk sledující z hřbitova, co se šustne na místním obecním úřadě.
    Další malebný hřbitůvek se ukrýval mezi Hornbachem a OBI. Zatímco ze strážní věže ruzyňské věznice nás nemůžou sledovat, protože je to pouhý vodojem připláclý na tovární věž cukrovaru, v přilehlém Alcatrazu nás místní bachaři bedlivě pozorovali pomocí soustavy zrcadel. Našeho známého výpravčího Hubičku-Horynu jsme na nádraží koněspřežky nezastihli, ale i v ruzyňských kasárnách máme dobré konexe. A tak jsme si památník zastřelených studentů mohli prohlédnout přímo z buzerplacu. Na Dědině jsme se usadili na Obludy Kurta Gebauera a jali se opět střílet. Hledání špuntů mezi vzrostlými tisy bylo hustý, ale co to je proti famóznímu úspěchu Českého rybníku v podání Čtrnáctkových dam. Jen co brblání voje, kde ta všechna křídla jsou, co se s nimi mohlo stát, dosáhla vrcholu, našli jsme v remízku památník kapitána Holmese i s jeho letadýlkem. A to nebylo všechno. Pod hranou pole naši odvážní mladí pronikli do útrob podzemního letiště. V západu slunce jsme se vyškrábali na Šestákovu skálu a užili si letecký výhled na mravenečky na dně údolí a na pravoboku spatřili cíl našeho putování. Ano i dnes nás pražská pivočára dovedla do pivovaru, tentokrát libockého. Usadili jsme se pod křídla dvojplošníků a snažili se usilovně zjistit, zda naše sympatie patří Ctiradovi či Šárce. Ale nakonec nás stejně k židlím přišpendlil svými šípy sv. Šebestián.
    Zuzana